Ve dnech 23.–25. září jsme se s odvážnou družinou vydali na dobrodružnou výpravu do Krušných hor. Cesta začala vlakem do Proboštova, kde si všichni účastníci vylosovali krycí jména – a tak se mezi námi objevili například Tlustý medvěd, Hlučný bodlák, Veselý tetřev, Smradlavá sova, Zubatý Krkavec, Šílený Kamzík, Tichý Kapr, Zubatý Štír, Dlouhý Vlk, Křivý Čáp, Vyčůraný Mečoun, Líný puštík, Špinavý Pařez....
Cesta necestou za poznáním
Od první chvíle jsme šli „cestou necestou“ – přes kopřivy, popadané stromy a houštiny. Po cestě děti plnily úkoly: trénovaly paměť, orientaci i spolupráci v týmu. V „minovém poli“ se musely dostat do území ovládaného nadpřirozenými bytostmi a ty pak společně porazit. Přitom se seznamovaly s poznáváním stromů a hub, vyzkoušely si filtrování vody (a zjistily, že to není tak jednoduché, jak to vypadá) a zjišťovaly, že v dalších dnech bude lepší spoléhat na zdroje místních „domorodců“.
Nejnáročnější zkouškou byla cesta na Krkavčí skálu, která prověřila nejen fyzické síly, ale i morální vlastnosti účastníků. Sestup byl snad ještě drsnější – popadané stromy a ostružiny daly zabrat každému.
Setkání s „domorodci“ a první noc
Nakonec jsme se vyloupli mezi „domorodci“, kteří nám vyprávěli o významu cesty a podělili se o místní znalosti. Po devíti kilometrech jsme dorazili na nouzové nocoviště Zaječák, postavili přístřešky a začali s přípravou večeře. Večer patřil ohni, opékání buřtů a marshmallow a samozřejmě i oblíbené hře Vlkodlaci.
Výstup na Komáří vížku
Druhý den jsme pokračovali – opět se zásobami vody a dokonce i hruškami od místních, mezitím jsme „zlikvidovali pár oblud“ a vystoupali na Komáří vížku (808 m n. m.). Cestou jsme pozorovali slepýše a užívali si krásy hor. Po dalších deseti kilometrech jsme dorazili na nocoviště, postavili přístřešky a připravili večeři. Po setmění nás čekala stezka odhalení – otázky, na které museli účastníci odpovědět, a ti úspěšní získali odměnu.
Déšť, těžké batohy a návrat
V noci přišel déšť, takže někteří nocležníci okusili „vodní postele“. Ráno bylo sbaleno vše mokré, batohy ztěžkly o nacucané věci a my se vydali v dešti na poslední úsek – 4,2 km do Krupky-Bohosudova. Celkem jsme ušli 23,2 km a nastoupili do vlaku směr Praha.
Výprava jako učení v praxi
Během celé výpravy si děti přirozeně osvojovaly řadu dovedností a kompetencí:
-
kompetence k učení – poznávání přírody, orientace v terénu, hledání způsobů, jak si zajistit vodu, jídlo či přístřeší,
-
kompetence sociální a personální – spolupráce při plnění úkolů, týmová podpora při těžkých výstupech,
-
kompetence občanské – ohleduplnost k přírodě (odchod bez stop, uklizené tábořiště), respekt k místnímu prostředí,
-
kompetence pracovní – stavba přístřešků, příprava ohně a vaření, řešení praktických problémů.
Výprava tak nebyla jen o pohybu a dobrodružství, ale i o cenných zkušenostech, které se v učebnicích najít nedají.
Mgr. Renata Horáková
